První zmínky o Nečtinech písemného charakteru pochází z roku 1169, kdy v místech dnešního farního kostela v obci Nečtiny stála tvrz patřící patrně předkům Benedů z Nečtin.
Od nepaměti však touto oblastí vedla prastará obchodní stezka z Prahy na západ přes Cheb a dále říšskou Falcí až do země Franské, kterou užívali kupci s nejrůznějším zbožím. Z výšky 603 metrů nad mořem střežil stezku Pekelný vrch, čedičový homolovitý kopec s patrnou sloupkovou odlučností čediče. Zde bývalo pravěké hradiště a starověký hrad pánů z Březína ze 13. století ( odkryt v r. 1969).
Počátkem 14. století se oblast stala královským majetkem a ve 30. letech 14. století zde nechal Jan Lucemburský vystavět hrad Preitenštejn, jako opěrný královský bod. Zbudováním byl pověřen Oldřich Pluh, držitel nedalekého Rabštejna. Preitenštejn patřil mezi 12 hradů náležejících králi, které neměli být nikdy zastaveny. Byl pak v přímém držení Karla IV, jeho syna Václava IV. a dalších panovníků.
V 15. a v 16. století byl hrad majetkem Gutštejnů a Rabštejnů. V roce 1537 získal panství Nečtiny Kašpar Pluh, stojící v čele odboje proti Ferdinandu I. Tento boj byl však neúspěšný. Kašpar Pluh musel uprchnout do Saska, majetek mu byl zkonfiskován a v roce 1547 královským vojskem vypálen i s celým okolím, včetně městečka Nečtiny. Hrad nebyl již nikdy opraven a zůstal opuštěný. Do dnešních dnů jej připomínají zbytky valů s příkopy a obvodové hradby. Necháte-li se zlákat k výstupu ke zbytkům hradu Preitenštejn, budete odměněni nádherným pohledem do rozevřelé lesnaté krajiny celého okolí.
Ferdinand I. nechal v roce 1549 zapsat majetek Nečtin Florianu Gryspekovi z Gryspachu a ten pravděpodobně započal stavbu renezančního zámečku pod zpustlým Preitenštejnem, v místech dnešní osady Hrad-Nečtiny. Gryspekové ( 1549 – 1623) vystavěli jednoduchou renezanční stavbu s odvážně rozepjatou válenou klenbou v přízemí. Pod zámečkem byl na nově založeném rybníce usazen mlýn a pod ním i pivovar. Tak nechybělo nic z toho, co tvořilo typický statek nebo také dvorek z období renezance.
Rozsáhlou přístavbu prováděl od roku 1657 Adam Václav Kokořovec z Kokořova ( Kokořovci 1637 – 1789). Největší přestavby do slohu novogotického se zámek dočkal v letech 1855 – 1858, kdy od roku 1939 až do konce druhé světové války byl majitelem panství francouzko-německý rod hrabat Mensdorfů Pouilly. Stavitelem tohoto jedinečného díla romantismu byl pověřen němec Streib z Coburgu. Dominantou zámku se stala hranolová věž. Stavba do půdorysu U je zdobena trojúhelníkovými štíty, cimbuřím, polygonálními vížkami a především vystavěna do rozsáhlého anglického parku s rybníkem.
Potomci rodu Mensdorfů – Pouilly dodnes žijí po celé Evropě ( v Rakousku, Německu, Francii, Anglii, ale i v Čechách) a mnohokrát navštívili a stále navštěvují zámek v Nečtinech. V blízkosti je zrekonstruovaná rodinná hrobka. V této kapli je umístěný krucifix, tesaný sochařem Em. Maxem.
Po roce 1945 nastalo období, kdy zámek ke své škodě několikrát měnil uživatele. Po zřízení zemědělského učiliště byl historický objekt užíván jako škola a internát pro žáky.
Nezměrnou katastrofou se stal zhoubný požár v roce 1964, který proměnil zámek v trosky a zcela zničil přenádherné řežbářské práce v interiérech. Ušetřena zůstala jen hranolová věž a kaple, ve které až dodnes můžete při svatebním obřadu darovat navždy své srdce milované bytosti.
Po požáru byla zámku, alespoň ve vnějším vzhledu, navrácena původní krása.
Jakýmsi strážcem celého historického místa se stal měděný jelen, hrdě shlížející z kamenné kašny, umístěné uprostřed nádvoří.
